Ve čtvrtek bulám jeden předmět, abych ve škole nemusel trčet až do sedmi a v 16:20 vyrážíme z Málagy směrem na Granadu pokusit se zdolat Mulhacén, nejvyšší horu Pyrenejského poloostrova a zároveň třetí nejprominentnější horou celé Evropy (po Mt.Blancu a Etně). Já jsem dost napjatý, neb jsem se pokoušel o výstup v zimě cca dva roky zpátky a nepovedlo se to (byla větší zima, než jsme čekali... viz odkaz na konci).
Já, Cyril, Martyna, Košík vyrážíme v 16h pro Saúla a pak hurá směrem na Granadu a do Sněžných Hor. Většinou se chodívá na Mulhacén z kempu Capileira (1430 mnm) nebo Trevélez (1550 mnm). To je ovšem pro takové horaly jako jsme my nuda. A tak jsme se po doporučení rozhodli jít alternativní cestou začínající asi půlhodinu cesty za nádrží Embalse de Canales (viz endomondo odkaz na konci článku) v nadmořské výšce cca 1200mnm a ve vzdálenosti 20km od vrcholu.
Věděli jsme kde je začátek cesty, ale ne jak se tam dostat. Na místo jsme přijížděli za tmy a GPS nás navádí nejprve po normální cestě. Ejhle, sjíždíme na něco, co jsem pracovně pojmenoval cyklostezka (ale stále se dá jet). Po chvíli chce po nás GPS ať sjedeme na chodník pro pěší - to už se nám nezdá a tak zapínáme i vychytralý telefon a google maps. Stejný výsledek - chodník pro pěší. Řidič neváhá a zatáčí. Honza (já) váhá a říká si what the fuck? Po 300m přemlouvám ostatní a vydáváme se na průzkum přístupové cesty. Zhušťujeme že se nejedná ani o chodník pro pěší, nicméně nějaká ta srnka tam možná občas proběhne... Otáčíme auto a jedeme dál po cyklostezce - naštěstí nacházíme most, který GPS přístroje zatajily.
Kolem 20hod přijíždíme na místo a rozděláváme stany. Pijeme víno, koukáme na dokonalou oblohu, trochu se klepeme zimou. Budík na 6:30.
Ráno všichni nažhavení (resp. zmrzlí až na kost :D ) pakujem stan a vyrážíme. Parkovišťátko se zaplnilo a trochu nás děsí představa míjení milionu turistů (po chvíli zjišťujem, že ještě spí v autech...). Vycházíme v 8:20.
|
Svěží na startu. |