čtvrtek 21. listopadu 2013

Sierra Nevada - Mulhacén (3 479 mnm) 1 - 2.11.2013

Ve čtvrtek bulám jeden předmět, abych ve škole nemusel trčet až do sedmi a v 16:20 vyrážíme z Málagy směrem na Granadu pokusit se zdolat Mulhacén, nejvyšší horu Pyrenejského poloostrova a zároveň třetí nejprominentnější horou celé Evropy (po Mt.Blancu a Etně). Já jsem dost napjatý, neb jsem se pokoušel o výstup v zimě cca dva roky zpátky a nepovedlo se to (byla větší zima, než jsme čekali... viz odkaz na konci).

Já, Cyril, Martyna, Košík vyrážíme v 16h pro Saúla a pak hurá směrem na Granadu a do Sněžných Hor. Většinou se chodívá na Mulhacén z kempu Capileira (1430 mnm) nebo Trevélez (1550 mnm). To je ovšem pro takové horaly jako jsme my nuda. A tak jsme se po doporučení rozhodli jít alternativní cestou začínající asi půlhodinu cesty za nádrží Embalse de Canales (viz endomondo odkaz na konci článku) v nadmořské výšce cca 1200mnm a ve vzdálenosti 20km od vrcholu.

Věděli jsme kde je začátek cesty, ale ne jak se tam dostat. Na místo jsme přijížděli za tmy a GPS nás navádí nejprve po normální cestě. Ejhle, sjíždíme na něco, co jsem pracovně pojmenoval cyklostezka (ale stále se dá jet). Po chvíli chce po nás GPS ať sjedeme na chodník pro pěší - to už se nám nezdá a tak zapínáme i vychytralý telefon a google maps. Stejný výsledek - chodník pro pěší. Řidič neváhá a zatáčí. Honza (já) váhá a říká si what the fuck? Po 300m přemlouvám ostatní a vydáváme se na průzkum přístupové cesty. Zhušťujeme že se nejedná ani o chodník pro pěší, nicméně nějaká ta srnka tam možná občas proběhne... Otáčíme auto a jedeme dál po cyklostezce - naštěstí nacházíme most, který GPS přístroje zatajily.

Kolem 20hod přijíždíme na místo a rozděláváme stany. Pijeme víno, koukáme na dokonalou oblohu, trochu se klepeme zimou. Budík na 6:30.
Ráno všichni nažhavení (resp. zmrzlí až na kost :D ) pakujem stan a vyrážíme. Parkovišťátko se zaplnilo a trochu nás děsí představa míjení milionu turistů (po chvíli zjišťujem, že ještě spí v autech...). Vycházíme v 8:20. 

Svěží na startu.


Začátek cesty je velmi příjemný. Mírné stoupání, krásný podzim a šumící les a potok. Trasa je značená tak nějak všelijak a jednou se ptáme kolemběžícího běžce jestli jdeme správně. Potkáváme pasoucí se krávy s nebezpečně velkýma rohama, kozorožce a pár turistů.

Malebný podzim v Sierra Nevadě.
Po cestě potkáváme obydlí bývalých horníků a dva větší doly.

Za krávou jdou vidět ruiny domu.
Přicházíme k prvnímu refugiju na naší trase. Od tohodle úseku už půjdeme jen strmo nahoru a jelikož je po dvanácté hodině - tak si dáváme oraz :)

Skvělé počasí během dne.

Vyrážíme vzhůru. Někteří z nás mají menší problémy, jiní větší. Nicméně postupujeme circa podle plánu (alespoň si to myslíme). Někdy ve 14:30 jsme vešli do stínu a slunce už na nás nezasvítilo :( Našim plánem bylo dojít na noc do refugia Vivac de la Caldera. Bohužel nejsme tak rychlí a tak měníme plány a v 17:30 přicházíme k jezeru Leguna de la Mosca a stavíme stan. Pomalu se začíná stmívat, děláme večeři (voda z jezera zdá se býti pitná, avšak raději převařit) a máme ambiciózní plán vstanout ve 4:30, tak abychom byli na východ slunce na vrcholku. Je 19hod a všech pět stanů které tam stanujou s náma už spí, jdeme taky spát.

Jezero Leguna de la Mosca u kterého jsme spali.

Ráno opravdu vstáváme, ani není taková zima jak jsem čekal. Jdu udělat čaj. Jezero zamrzlo... sakra. Ale našel jsem dírku, nabírám vodu....
Vyrážíme. Nastává problém. S čelovkou se ta cesta hledá fakt blbě. Rozeznáváme jen obrysy vrcholků okolo nás a odhadujeme cestu. Všude kolem je jen suť. Nakonec se nám podařilo spatřit mužika, který byl úplně jinde než jsme původně chtěli jít :D Nicméně cesta nalezena, krize zažehnána a upalujem na vrch. Já po cestě mrznu. Na vrchol se dostáváme lehce před sedmou hodinou a ... nemám slov. Kromě toho, že vidím nádhernou oblohu kde se za chvíli objeví vycházející slunce, tak vidím všude kolem nádherné hory. Vidím Granadu. Vidím AFRIKU!! A říkám si "Jsme na střeše Španělska! :) " ... vzápětí si říkám "a je tu zatracená kosa!!". Chvíli sedíme, sledujeme jak se klube slunce. Děláme milion fotek a vítězný tanec a upalujme dolů stejnou cestou...

Naše výprava.

Cestou dolů snad jen bacha na krávy. Nás jedno tele pěkně prohnalo po chodníku, kdy si chtělo hrát na hoňku nebo co. Nejprve šlo před námi a brzdilo nás. Pak nám uhlo, tak jsme se radovali. A po chvíli za námi začalo utíkat a dost nás prohnalo... Veselé zvířátko :D
Taky jsme se zastavili do jedné z důlních jeskyní. Překvapili nás tam netopýři :))
Podrobnosti o cestě dolů viz odkaz endomondo...



Trasa sestupu: Odkaz na Endomondo
Pokus o výstup 3-5.2.2012: Odkaz na FB note
Zbytek fotek: Odkaz na rajče

Žádné komentáře:

Okomentovat