Znáte to - blíží se Vánoce, tady je teď navíc nějaký svátek, což se španělsky řekne nejspíš takto: "Pojďme všichni do Málagy, určitě tam budou slavit naplno"... No prostě Málaga je plná slimáků a hlemýžďů, kteří vám znemožní průchod městem normálním tempem. Navíc z vás tito lidé vysávají tolik potřebnou energii... nedej bože když ještě navíc chce s námi někdo vyjednávat v obchodě, nebo se hádat a to vše ve španělštině..?
Navíc poslední týden neděláte nic jiného, než že se válíte u svých známých na gauči a popíjíte punč, nebo svařák... ale to je jiné story. Prostě jsou to impulsy, které vás dostanou po delší době zase do hor :)
S Košíkem jsme se teda domluvili a v sobotu ráno jsme vyjeli. To že jsem dobíhal na autobus a měl jsem co dělat abych našel zastávku asi nikoho nezajímá (zajímavější by bylo, kdybych konečně přišel na čas...). Spoj Málaga - Nerja (cuevas) trvá asi 1h40m a cena je €4,76 (viz španělský dopravce Alsa). U Nerja cuevas je jednak nějaká total super našlapaná epická jeskyně (jen jsem spojil klíčová slova z různých recenzí od kamarádů) ale také tam začíná Parque Natural Sierras de Tejeda, Almijara y Alhama. Název je sice jednoduchý, nicméně pro naše účely ho nazvěme v článku jednoduše NP.
Španělské značení turistických stezek je bídné (pro nás rozmazlené Čechy o to bídnější). V turistickém centru u Nerja cuevas nedisponují absolutně žádnými mapami místního NP a ani nejsou schopní předat žádné kloudné rady. Tak vyrážíme naslepo. Po chvíli narážíme na ceduli se "slepou mapou". Jak užitečné! (ok, byla tam jedna cestička, která znázorňovala asi 15km okruh... ale to je vše?). Popojdeme dále a nacházíme ceduli s další "slepou mapou" ve které jsou tentokrát znázorněny i řeky... No, ehm, já ti nevím. Já chápu že tady těch řek tolik nemají, ale chlubit se zrovna takovýmto způsobem..?
 |
| Turistický kolík. |
Pokračujeme po jediném chodníku který vede do tohoto NP. Po nějakých 7km po prašné cestě na které nás předjíždějí dvě auta (z druhého na nás mírně provokativně řve Španěl "adioooooooooos") docházíme na kemping platz s parkovištěm, toaletama, pitnou vodou a spoustou uřvaných Španělů. Užíváme si v této idylce svačinu do té doby, než nás začne veverka bombardovat šiškou. Užili jsme si teda svačinu a pokračujeme (od tohohle momentu zapínám endomondo- viz odkaz na konci článku).
Za kempem je už o poznání méně lidí a auta už tam nejezdí. Docházíme na první rozcestník a rozhodujeme se. Hlavní dilema je jestli si hodit mincí a určit cestu, nebo prostě někam jít (mapu nemáme a nemáme tušení kam to vede). Tak nakonec jen prostě někam jdeme. Po chvíli se otáčíme a jdeme jinam protože se nám původní cesta nelíbí... Jdeme teda cestou do kopce, kde po chvíli dorážíme nahoru a vidíme krásný výhled a pak míříme mírně dolů. Po cestě z Košíka vypadne informace, že se v tomhle NP provozuje canyoning... hmm. My mezitím míříme čím dál více dolů a čím dál horší cestou (taková cesta, za kterou by se ani kamzík nemusel stydět, nebo "zvířecí dálnice" chcete-li). Tenhle chodník nás zavedl k "potrubí" kterým tekla průzračně namodralá voda.
 |
| Španělé jsou velmi šetrní co se týče přepravy vody... |
Chvíli se kocháme a rozhodujeme se pokračovat dál proti proudu řeky která tekla kousek od potrubí. Kdyby jsme tušili, že půjdeme následujících 45minut trním, jehličím a takovýma divnýma, malýma jehlama ostrýma, tak možná zvolíme jiný směr. Následující momenty trasy si pro přílišný nával krve do mozku nepamatuji, ale jestli nás někdo poslouchal, tak by určitě poznal že pocházím kousek od Ostravy...
 |
| Cestou necestou... |
 |
| Všudypřítomné jehličky. |
Po téhle akupunktuře jsme se dostali do nádherného koryta řeky (Aroyo de los Pradillos) protkaného bílímy oblázky kde by se mohl provozovat onen zmiňovaný canyoning. Ale nebyla tam voda. Rozhodli jsme se jít ještě chvíli proti pomyslnému proudu. Cesta byla konečně bez bolesti a navíc opravdu nádherná. Po půlhodině jsme našli menší jeskyni uprostřed koryta. Utábořili jsme se a nachystali táborák. Táborák jsme nachystali v jeskyni... Já jsem uzenka a Košík je špekáček. Místy se blbě dýchá, v jeskyni je mlha, ale je teplo...
 |
| Pohled ze spacáku :) |
Po hodině polospánku se probouzím. Nedá mi to a musím jít udělat fotku noční oblohy (a taky se mi vyfoukla karimatka a tlačí mě kámen do zad...)
 |
| Naše jeskyňka v korytě řeky a obloha s padající hvězdou. |
V průběhu noci kolem mě ve snech proplouvá parník a občas proletí vrtulník (posléze zjišťuji, že onen hlasitý parník je Košík a vrtulník je moucha, kterou asi taky probudil ten parník).
Ráno se korytem řeky vydáváme nazpět. Do naší řeky se přilévá další řeka (Río Chíllar) a už vidíme vodu. Navíc narážíme na oficiální cestu a vidíme i nějaké to značení v podobě sloupků. Cesta je hodně atraktivní a plná vodopádů. Nicméně krátká. Po chvíli cesta odbočuje směrem od řeky směrem do kopce a potom zpátky do kempu.
 |
| Jeden z mnoha vodopádů na Río Chillar. |
Takové bylo naše dvoudenní venčení s akupunkturou a menším canyoningem :)
Žádné komentáře:
Okomentovat